Nejpozoruhodnější věcí na fotbalové lize peněz tento týden nebyla přítomnost Realu Madrid na vrcholu; nejprestižnější jméno tohoto sportu s futuristickým stadionem, který se prodává, bylo vždy na cestě k velkým penězům. Šlo o to, kolik manévrovacího prostoru zbývalo k tomu, aby se rekordní příjmy proměnily ve více talentů na hřišti.

Madrid je již dlouho strojem na peníze. Jediný rozdíl je v tom, že v dřívějších dobách Galacticos tyto příjmy brzy naplnily kapsy Juventusu, Manchesteru United a Tottenhamu. Prezident klubu Florentino Perez definoval dokonalost nejen prostřednictvím úspěchů na hřišti. Real Madrid byl největší nejen proto, že vyhrál všechny hlavní trofeje. Vyhrávali také největší ceny na přestupovém trhu, a to proto, že byli ochotni utrácet více než kdokoli jiný.

Madridský klub generuje nejvyšší příjmy, jaké kdy světový fotbal viděl, a to v době, kdy snížil jeden z největších nákladů každého klubu: účet za přestupy. Od začátku sezony 2020/21 - tedy od léta, kdy zaplatili devítimístné částky za odchod Edena Hazarda - utratili španělští a evropští šampioni podle portálu Transfermarkt za nové posily 324 milionů dolarů. To je nejen méně než v případě Chelsea a Paris Saint-Germain. Crystal Palace, Marseille, Leicester City: ti všichni utratili za nové posily více než tým, který právě získal 1,1 miliardy dolarů. Za pět přestupových oken Madrid, klub, který si z hrdosti "natíral Bentley zlatým lakem", na přestupovém trhu vydělal.

A co je na tom nejpůsobivější? Tím vším si pokřivují fotbalový trh podle své vlastní vůle. Každý klub musí reagovat na Perezovu vizi nového druhu podnikání, jinak riskuje, že přijde o své nejlepší a nejschopnější za příznivou cenu. Bayern Mnichov, Chelsea a Paris Saint-Germain se dočkaly odchodu svých hvězd na volný přestup. Zdá se více než pravděpodobné, že další na řadě bude Liverpool. Začátkem tohoto měsíce odmítl nabídky Madridu na Trenta Alexandera-Arnolda, který může kdykoli podepsat předčasnou smlouvu.

Bylo by těžké se nerozhodnout. Stejně jako před ním Antonio Rüdiger a David Alaba vyhrál Alexander-Arnold vše, co vyhrát mohl. Bubnování španělského tisku dává madridským touhám jasně najevo. Santiago Bernabeu nabízí nové výzvy v továrně na Zlaté míče a k tomu docela atraktivní plat. Alphonso Davies, který by měl nabídku Madridu odmítnout a prodloužit smlouvu v Bayernu Mnichov, je spíše výjimkou než pravidlem.

Otázkou, která se vznáší za novou érou madridských volných přestupů, je, jaké škody by mohly způsobit na mzdových účtech. Vždyť pokud by se peníze, které by do klubu přišly nyní, proměnily v podpisové poplatky a hráčské bonusy, těžko by se dalo něco ušetřit. Faktem je, že málokterý tým se s kontrolou týmových nákladů ze strany UEFA vyrovnává lépe než Madrid. Podle společnosti Deloitte tvoří platy hráčů 48 % jejich obratu. Mezi deseti nejlepšími týmy Money League dává nižší podíl svého obratu na první tým pouze Tottenham. Jejich strategie mimo hřiště tomu jen napomáhá, protože v minulosti pořádali mimořádně lukrativní koncerty Taylor Swift a hostili tým NFL Miami Dolphins, který bude mít na stadionu v příští sezoně domácí zápas.

"Zvýšení obratu je ideální způsob, jak snížit mzdové náklady," říká Theo Ajadi, zástupce ředitele skupiny Deloitte pro sportovní podnikání. "Madrid to letos úspěšně udělal. Klíčové je udržet ho a některé prvky tohoto zvýšení se nemusí opakovat, zejména předprodej míst na zápasy v této sezoně."

Finanční řízení Madridu po skončení programu COVID bylo triumfální. Jejich nová verze stadionu Santiago Bernabeu naplňuje vizi stadionů jako aktiv, která jsou využívána 365 dní v roce, komerční příjmy se za dva roky zvýšily o 50 % a přestupový trh je pro ně zdrojem peněz, nikoli přítěží. Dokonce i prodej části zisku ze stadionu investičnímu fondu Sixth Street byl použit na podporu infrastrukturních projektů, a ne na nákupní horečku jako v Barceloně.

Uváděný poměr mezd a příjmů Madridu také nezohledňuje červencový bezplatný přestup Kyliana Mbappého z Paris Saint-Germain. To nepochybně zvýší tento poměr o několik procentních bodů, i když ne o tolik, jak se dalo předpokládat před jeho podpisem smlouvy, která údajně stojí přibližně 36 milionů dolarů za sezonu. Rozdávat tři a půl procenta příjmů svému nejvýznamnějšímu zaměstnanci není ve fotbale absurdní rozmařilost. Madrid si tento luxus dovolil.

Ještě před příchodem Alexandera-Arnolda se zdá, že je otázkou, kdo bude další na řadě. Williamu Salibovi se blíží poslední dva roky smlouvy a v madridské obraně je dlouhodobě volné místo. Ve stejné pozici je i Cristian Romero. Ibrahima Konaté má v Liverpoolu smlouvu ještě na něco málo přes rok. V létě 2027 by se k Salibovi mohli připojit Bukayo Saka, Florian Wirtz a Phil Foden, všichni za malou přestupovou částku. Kdo by pochyboval o tom, že alespoň jeden z těchto hráčů bude v létě oblékat celý bílý dres?

Pokud existuje cesta ze stínu Madridu, Manchester City ji možná našel. Není to však tak zřejmé, jak by se mohlo zdát. Nenechte se mýlit, prodloužení smlouvy s Erlingem Haalandem, který byl rovněž zařazen do ročníku 2027 jako volný hráč, je spíše dobrou než špatnou věcí.

Kdyby však tahouni na Etihad Stadium opravdu chtěli, jistě by dali přednost šesti či sedmi a půlleté smlouvě, která by jejich devítku dovedla až do třicítky, ale ne k obřímu platu, který mu vynese kolem 32 milionů dolarů ročně až pár týdnů před 35. narozeninami. Již dlouho se naznačuje, a to i ze strany jeho otce, že Haaland neměl v úmyslu strávit zbytek kariéry v Anglii, ale chtěl si někdy vyzkoušet život v La Lize. Pravděpodobně toužil spíše po Bernabeu než po Balaidovi.

Cena za zablokování Haalandovy cesty do Madridu pak vypadá, že to budou peníze pro superhvězdy v době, kdy Haaland pravděpodobně superhvězdou nebude. Je to však lepší než tikající hodiny, které v posledních měsících přivádějí Liverpool k šílenství.

Zda je Haalandova nová smlouva výjimkou, nebo devítiletá smlouva Colea Palmera odráží nový přístup k udržení hráčů, se teprve ukáže. Jisté však je, že zbytek Evropy se bude muset přizpůsobit. Madrid má peníze a moc získat téměř jakoukoli cenu. To se v dohledné době nezmění.

cs_CZCzech